Kliknu na Facebooku na „Nemám zájem“. Příspěvek zmizí. Jenže za chvíli se objeví podobný obsah znovu, tentokrát od jiného autora. Znamená to, že Facebook moje rozhodnutí ignoruje? Nebo od tohoto tlačítka očekávám něco, co mi ve skutečnosti nikdy neslibovalo? Odpověď je složitější, než se může zdát. A nezávislé výzkumy ukazují, že nejde jen o můj osobní pocit.
Nejde jen o tlačítko. Jde o to, co od něj čekáme
V prvním dílu série Kdo řídí náš feed? jsem popisoval, jak se Facebook postupně změnil v doporučovací prostředí. Zmínil jsem také vlastní zkušenost s nechtěným obsahem. Tentokrát se nechci znovu vracet k celé proměně sociální sítě. Zajímá mě konkrétní otázka: Jakou kontrolu nad doporučeným obsahem skutečně máme?
Když označím příspěvek jako „Nemám zájem“, očekávám, že mi podobného obsahu bude ubývat. Podle veřejné dokumentace Meta jde ale o signál, který ovlivňuje hodnocení doporučení, nikoli o trvalé vyloučení celého tématu. Vedle něj systém zpracovává další informace a přesnou váhu jednotlivých signálů pro konkrétní účet neznáme.
Jedno odmítnutí není příslib, že stejné téma už nikdy neuvidíme.
Tři různé zásahy do feedu
Často říkáme, že jsme něco na Facebooku „zablokovali“, ale různé volby přitom plní jiné funkce. „Nemám zájem“ je zpětná vazba pro doporučovací systém. Skrytí příspěvku odstraní konkrétní položku z našeho zobrazení. Skrytí či blokování zdroje se týká určité stránky nebo profilu a může mít i další dopady na možnost vzájemného kontaktu. Přesné názvy a dostupnost voleb se přitom mohou lišit podle verze Facebooku.
Představme si, že odmítnu doporučený příspěvek s bizarním AI obrázkem. Příspěvek zmizí, ale podobný obrázek se později objeví od jiného autora. Neznamená to automaticky, že Facebook ignoroval moje rozhodnutí. Systém mohl vybrat odlišný zdroj se stejným typem obsahu.
Odmítnutí příspěvku, omezení konkrétní stránky a odmítnutí tématu nejsou totéž. Právě tento rozdíl je důležitý pro pochopení toho, co lze od dostupných ovládacích prvků očekávat.
Starší studie problém ukázala. Novější testování přináší zásadní doplnění
V prvním článku jsem zmiňoval případovou studii Panoptykonu z roku 2023. Výzkumníci sledovali feed uživatelky, které Facebook opakovaně doporučoval zneklidňující obsah spojený s nemocemi, tragédiemi a smrtí. Ze více než 2 500 doporučených příspěvků patřilo přes 56 % k problematickým tématům, přestože se je snažila omezovat. Šlo však o případ jediné uživatelky, nikoli reprezentativní důkaz fungování celé platformy.
Pro dnešní téma je zajímavější navazující projekt Breaking the Loop, jehož předběžnou zprávu Panoptykon zveřejnil v únoru 2026. Výzkumníci v něm přímo zkoušeli, zda lze opakovaným použitím volby „Nemám zájem“ omezit doporučování určitého tématu. A výsledky nebyly stejné u všech.
Více než sto odmítnutí bez trvalého výsledku
V pilotním sledování ze srpna a září 2025 uživatel více než stokrát odmítl doporučovaný obsah o designu a architektuře. Přesto podle výzkumníků nedošlo ke smysluplnému a trvalému omezení podobných příspěvků. Tady už nešlo o jedno přehlédnuté kliknutí, ale o dlouhodobě opakovanou zpětnou vazbu.
Další testování z prosince 2025 však přineslo jiný obrázek. U sedmi účastníků se podíl cíleného nechtěného obsahu v průměru relativně snížil o 38 %. U pěti ze sedmi lidí bylo zlepšení statisticky významné. Dva účastníci podobné zlepšení nezaznamenali, případně se podíl nechtěného obsahu zvýšil. Číslo 38 % znamená relativní pokles, nikoli snížení o 38 procentních bodů.
Tohle je důležitá protiváha jednoduchému výroku, že tlačítko „přestalo fungovat“. U části účastníků fungovalo, u jiných nikoli. Soubor sedmi osob je samozřejmě příliš malý na přesné závěry o celé populaci a otevřená zůstává také otázka, jak dlouho účinek vydrží.
Výzkumy ukazují omezenou a rozdílnou účinnost, nikoli úplnou nefunkčnost.
Proč to u různých lidí dopadá odlišně?
Jednoduchou odpověď zatím nemáme. Doporučovací systém pracuje s řadou vstupů a průběžně vyhodnocuje různý obsah od různých zdrojů. Negativní zpětná vazba je jen jedním z těchto vstupů. Nevíme však, jak přesně se jednotlivé signály u konkrétního účtu skládají, ani proč v popsaných testech účinek u některých lidí přetrval a u jiných ne.
Bylo by proto zavádějící tvrdit, že například otevření komentářů vždy převáží nad kliknutím „Nemám zájem“. Přesné váhy nejsou veřejně doložené. Otázka, proč si systém někdy vykládá naši pozornost jako zájem, si navíc zaslouží vlastní rozbor. Právě tomu se budu věnovat v příštím článku.
Zkuste si týden sledovat vlastní feed
Pokud chceme zjistit, jak se doporučení mění u našeho konkrétního účtu, nemusíme spoléhat jen na dojmy. Můžeme si vést krátký záznam. Předem ale zdůrazním, že nejde o vědecký experiment, který by prokázal příčinu změny. Bez kontrolní skupiny, stabilních podmínek a interních dat Facebooku takový závěr udělat nemůžeme.
- Den 1: Zaznamenejte deset po sobě jdoucích doporučených příspěvků. Kolik z nich se týká tématu, které nechcete vídat?
- Dny 2 až 6: Když se nežádoucí téma objeví, používejte důsledně stejnou volbu „Nemám zájem“. Poznamenejte si, kolikrát se opakovalo.
- Den 7: Ve srovnatelnou dobu znovu projděte deset po sobě jdoucích doporučení a porovnejte podíl nechtěného tématu s prvním dnem.
Výsledek může být lepší, stejný nebo horší. Deset příspěvků denně je velmi malý vzorek a samotné srovnání nedokazuje, že změnu způsobila právě zvolená funkce. Pomůže ale všimnout si, jak moc se osobní pocit shoduje s tím, co v našem feedu skutečně pozorujeme.
Pět praktických kroků bez falešných slibů
Volbu „Nemám zájem“ bych rozhodně nezavrhoval. Smysl ale dává používat ji spolu s dalšími možnostmi, a hlavně vědět, jaké má hranice.
- Odmítejte nechtěná doporučení. Je to relevantní zpětná vazba, i když není absolutním zákazem.
- Rozlišujte příspěvek a zdroj. Pokud určitá stránka zveřejňuje dlouhodobě nežádoucí obsah, zvažte omezení tohoto konkrétního zdroje.
- Používejte Feeds. Pokud chcete sledovat hlavně vlastní okruh přátel, skupin a stránek, může být užitečnější než hlavní doporučovací prostředí.
- Vybírejte informační zdroje vědomě. Nespoléhejte jen na to, co se objeví v doporučeních.
- Neslibujte si nemožné. I důsledná negativní zpětná vazba nemusí nechtěné téma odstranit navždy.
Kontrola má smysl jen tehdy, když rozumíme jejím hranicím
Když nám platforma nabídne možnost něco odmítnout, očekáváme alespoň srozumitelný výsledek. Jenže běžný uživatel nemá jasnou informaci o tom, jak dlouho odmítnutí působí, zda se vztahuje i na podobné příspěvky nebo jaké další signály mohou výsledek změnit. A právě tato nepředvídatelnost může oslabovat pocit kontroly.
Rozsáhlá rešerše nepotvrdila, že Facebook v posledních měsících plošně oslabil tlačítko „Nemám zájem“ nebo že by odmítnutý obsah záměrně vracel proto, aby nás rozčiloval. Nezávislé menší výzkumy ale ukazují, že dostupná kontrola nemusí fungovat stejně spolehlivě u všech lidí. To je důležitý poznatek sám o sobě.
Nestačí mít tlačítko. Potřebujeme také rozumět tomu, co jeho stisknutí skutečně znamená.
V příštím dílu série Kdo řídí náš feed? otevřu otázku, která s tím souvisí: Proč může algoritmus zaměňovat pozornost za skutečný zájem?
Kdo řídí náš feed?
Tento text je druhým dílem série o algoritmech sociálních sítí a digitální autonomii. Přečtěte si první díl: Kdo vlastně řídí můj Facebook?
Vybrané zdroje
- Meta, Facebook Help Center. Dokumentace k volbám „Show less“ a „Not interested“ v doporučování obsahu.
- Panoptykon Foundation. Algorithms of Trauma 2: How Facebook Feeds on Your Fears, 2023.
- Panoptykon Foundation. Breaking the Loop: Exploring User Agency in Escaping Algorithmic Rabbit Holes on Social Media, předběžná zpráva, 2026.
- Meta. Introducing Home and Feeds on Facebook, 2022.
- Nezávislý výzkum doporučovacích algoritmů TikToku, When ‘For You’ Isn’t For You: Measuring User Agency in TikTok’s Algorithmic Feed, 2026.
Článek vychází z rozsáhlé odborné rešerše připravené k 1. listopadu 2026. Při zpracování podkladů byly využity nástroje umělé inteligence pro rešerši a práci se zdroji. Interpretace zjištění a jejich zasazení do oblasti digitální prevence vycházejí z mé odborné práce.
